Školství

Co chce ČEA měnit v legislativě kolem školství a postojích křesťanů ve školství

"Komenský měl vizi pro reformu školství své doby. Církev u nás dnes většinou takovou vizi nemá - a navíc si ani není jistá, zda má smysl o takovou vizi vůbec stát"

ČEA chce především vzbudit zájem církve o oblast vzdělávání a předložit ji jako zajímavou, schůdnou, zdolatelnou, atraktivní a smysluplnou cestu k proměně národa. Naším cílem je, aby přibylo těch sborů a křesťanů, kteří - pokud nemají přímo vlastní křesťanskou školu či o ní neusilují -, by se alespoň za školství a vzdělávání modlili a brali je jako rodiče a občané vážně coby místo formovaní dalších generací.

Bylo by nereálné očekávat, že všechny věřící děti budou chodit do křesťanských škol a proto je potřeba přemýšlet o mnohem komplexnějším pohledu na vliv křesťanů na školství, který ukáže na celou paletu možností od angažovanosti věřících rodičů ve školských radách a sdruženích rodičů po působení křesťanských organizací a sborů skrze přednáškovou činnost a preventivní programy. V rámci projektu Co se učí naše děti proto ČEA nabídla nástroje pro věřící rodiče a jejich angažovanost na sekulárních školách, která má podle nás obrovský potenciál pro budování vztahů křesťanů (a sborů) se školami, dětmi, učiteli a obcemi daleko nad rámec daný zákonem. S tím, jak se bude školské sekulární prostředí do budoucna církvi spíše uzavírat, bude podle nás klíčový právě postoj rodičů, kteří mají přirozený mandát i odpovědnost ovlivňovat prostředí, v němž jejích děti tráví velkou část svého času. Vědět jakou alternativu a hodnoty v této oblasti můžeme nabídnout je přitom naprosto nezbytné.

Úsilí o změnu ve školství či dokonce jeho reformu může ovšem vyznít velmi alibisticky, pokud nejsme schopni kritického pohledu na sebe sama; není legitimní bez hlubší reflexe kvality vzdělávání, učení se a práce s lidmi uvnitř církve. Jsme-li učedníky Ježíše Krista, je to, jakým způsobem a jak účinně se v církvi učíme, jednou z hlavních otázek, o níž bychom jako ČEA rádi v budoucnu vyvolali diskusi.

Paralelní oblastí práce ČEA v oblasti školství je úsilí o změny v legislativě týkající se zakládání církevních škol a jejich postavení v rámci sítě škol v ČR. ČEA se při svém dlouhodobém lobování ve prospěch sborů, které se často roky marně snaží založit církevní školu, jasně přesvědčila, že nedojde-li ke změnám v legislativě, zůstane i nadále jejich budoucnost na libovůli především ekonomického odboru MŠMT, který je ovšem sám vázán rozpočtem v němž se vůbec s rozvojem církevního školství nepočítá.

V několika minulých letech vzniklo zhruba 8 nových církevních protestanstkých škol a to většinou „zázrakem“ na intervenci a pod politickým tlakem, který musel být nepřímo vyvinut. Tento na lobování založený systém, jehož martyriem většinou musí procházet každý nový žadatel o církevní školu, je nutné změnit. Není nadále možné, aby byla odmítána žádost o zařazení nové církevní školy, které přitom splnila všechny zákonem stanovené podmínky, má dostatek učitelů i potenciálních žáků, podporu rodičů, adekvátní prostory k vyučování i souhlas obce nebo města. V současnosti na církevní školy chodí necelé jedno procento dětí a protestantské ŽŠ se dají spočítat na prstě jedné ruky. Ze strany ministerstva není zájem tuto kapacitu rozšiřovat, ale zájem o církevní školy prokazatelně narůstá. Církevní školy jsou známé výrazně nižší kriminalitou, menšími problémy s drogami, odlišným přístupem učitelů k žákům a zejména řádem, který je paradoxně blízký i některým rodičům liberálního ražení. Demografický propad již se také pomalu zastavuje a církevní školy by mohly po dohodě s obcemi naplnit kapacity některých škol, kterým hrozí sloučení či zavření. Pokud by byly odstraněny zbytečné bariéry zakládání církevních škol, jejich kapacita by se podle některých odhadů mohla zvýšit tak na 2%, čímž by se nejen zvýšila pluralita nabídky, ale také by to více odpovídalo preferencím a poptávce rodičů po těchto školách.

Další konfliktní oblastí je nespravedlivé financování církevních škol. Školský rozpočet pamatuje na církevní školy speciální položkou, která se sice každoročně navyšuje, ale pouze částečně dorovnává navýšení rozpočtu ve veřejném školství. Deficit církevních škol tak narůstá, i když se prohlašuje, že jsou financovány ve stejné výši jako školy veřejné. Rozdíl mezi oběma rozpočty dosahuje průměrně 17 procent. Tyto peníze musejí pak církevní školy vzít z platů nebo z provozních výdajů, anebo je získat formou daru. Deficit tak vyrovnávají většinou církve jako zřizovatelé z peněženek řadových věřících vzhledem k tomu, že v účelových penězích, které dostávají od MK se na církevní školy jaksi nepamatuje. V případě založení nové církevní školy to v principu chodí tak, že její financování je řešeno v rámci jednoho balíku na úkor všech ostatních církevních škol. Církevní školy jsou navíc ve srovnání se státními školami diskriminovány v oblasti investic.

Vše je samozřejmě spojeno i s problémem odluky státu a církve, která by mohla finanční toky v této oblasti zprůhlednit, ale její vyřešení je dosud v nedohlednu a v případě evangelikálních církví by pravděpodobně stejně finanční zázemí církevních škol neřešila. Jako ČEA proto chceme následující:

  • působit na politickou reprezentaci a Ministerstvo školství tak, aby se s rozvojem církevního školství výslovně počítalo v dokumentech zabývajících se rozvojem sítě škol

  • zvýšení kapacity církevních škol a jejich finanční zajištění formou normativního financování na žáka a odstranění dalších forem diskriminace ve financování

  • nastavení jasných podmínek za jakých nebude možné, aby ministerstvo z čistě ekonomických důvodů blokovalo založení církevní školy, která splnila zákonem dané požadavky, má podporu svého města a prokáže zájem rodičů.

K dlouhodobým dílčím cílům ČEA pak patří změna, která se již podařila křesťanům ve Velké Británii a to vyvrátit mýtus, že vzdělání může být hodnotově neutrální, že je škola věcí faktů a ne sdílení a komunikace hodnot (i když třeba protichůdných). V současnosti je u nás „sekularismus“ v oblasti školství - tedy oproštění se od jakéhokoliv náboženství společně sdíleným společenským předsudkem. Pokud je ale již dnes v Británii možné a garantované zákonem, aby se o věcech, jako jsou společenské hodnoty, včetně těch náboženských, ve školách mluvilo a aby se žákům dostalo nejen akademického rozvoje, ale i rozvoje duchovního (vždyť děti se neučí pouze fakta, ale osvojují si také postoje, přesvědčení a hodnoty, které mají vliv na jejich chování), mohlo by to být možné i u nás. Jednou z možných forem by mohla být např. podpora etické výchovy jako samostatně volitelného předmětu, ale i některé změny ve školském zákoně.

Pokud byste se na práci ČEA v této oblasti rádi podíleli nebo ji podpořili, kontaktujte kancelář ČEA.

 
  • M4
  • Národní týden manželství