Sexuální výchova

Vyjádření České evangelikální aliance k otázkám sexuální výchovy na školách

V kontextu diskuse o metodické příručce distribuované MŠMT – Sexuální výchova – vybraná témata (dále jen Příručka), předkládá ČEA své stanovisko a doporučení k podobě sexuální výchovy na školách a  jejím hodnotovým východiskům.

 

Obsah:

  1. Východiska

  2. Právní rámec stanoviska ČEA

  3. Potřeba vyváženosti a tolerance

  4. Potřeba respektu k rodičům a manželství

  5. Sexuální výchova a informovaná volba

  6. Návrhy a doporučení

 

1. Východiska

  • ČEA vítá komplexní pohled na problematiku sexuální výchovy a podporuje MŠMT deklarovaný cíl výuky v této oblasti, která má směřovat k tomu, „aby si žáci osvojili a kultivovali odpovědné chování, rozhodování a komunikaci v situacích souvisejících s reprodukčním zdravím, partnerskými vztahy, rodinným životem a rodičovstvím a aby jejich vstup do dospělosti byl provázen odpovědným přístupem ke zdraví a založení rodiny.“ (Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách, 1.2)

  • ČEA zároveň vítá ty pasáže Příručky, které vyzývají k respektu k etickým hodnotám vyplývajícím z příslušnosti jedince k etnické skupině, náboženské skupině, regionu, a která vybízí k velmi úzké spolupráci s rodinou.

  • ČEA rovněž vnímá závažnost otázek, kterými jsou prevence šíření HIV a dalších sexuálně přenosných nemocí, prevence předčasných těhotenství, šikany, zneužívání po internetu, zneužívání dětí atd. a uznává roli školy v přiměřeném informování o těchto rizicích.

  • ČEA uznává, že příručka Sexuální výchova – vybraná témata nezavádí do škol samostatný předmět sexuální výchovy ani nemá závazný charakter. I když Příručka nemá za cíl zavádět samostatný předmět sexuální výchovy, přesto je součástí cíle MŠMT systematizovat výuku sexuální výchovy na školách, a lze tedy mluvit o legitimní potřebě veřejné diskuse o její podobě.  Příručka sice nepřináší žádné nové obsahy sexuální výchovy z hlediska závaznosti, ale má, jako i jiné materiály vydávané MŠMT v této oblasti, formativní a autoritativní charakter.

  • Zároveň ČEA uznává právo dětí na informace, které ovšem budou přiměřené jejich věku, budou respektovat jejich intimitu, hodnoty a svobodu přesvědčení a budou předávány bez indoktrinace.   Zároveň odmítáme absolutní nadřazení práva dítěte na informace nad práva rodičů jako jejich zákonných zástupců a na absolutní právo státu určovat obsah těchto informací nezávisle na vůli a přesvědčení rodičů. Odmítáme takovouto zjednodušující hierarchizaci základních lidských práv.

2. Právní rámec

ČEA ve svém stanovisku vychází z následujících právně závazných dokumentů a jejich ustanovení:

 

Úmluva o právech dítěte

 

Čl.16

1. Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst.

 

Čl.14

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství.

2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a povinnosti rodičů, a v odpovídajících případech zákonných zástupců, usměrňovat dítě při výkonu jeho práva způsobem, který odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem.

Čl.29

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítěte má směřovat k:

c) výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte, ke své vlastní kultuře, jazyku a hodnotám…

 

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

1. protokol čl. 2 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jasně deklaruje, že:

 „Při výkonu jakýchkoli funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, bude respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením.“

Souhrn těchto ustanovení chápeme jako nárok na stát, školy i učitele, aby respektovali hodnoty a náboženské přesvědčení rodičů také v oblasti sexuální výchovy a modelů rodiny.

 

 

3. Potřeba vyváženosti a tolerance

  • Jednou z výzev pluralitní společnosti je respekt k rozdílnosti názorů včetně respektu ke světonázorové a náboženské rozmanitosti. Ať už v oblasti sexuální výchovy či jinde lidé často mluví o indoktrinaci tam, kde mají námitky vůči obsahu nebo způsobu, jakým někdo druhý, kdo nesdílí jejich světonázor, o tématu vyučuje. Stejně tak mají lidé tendenci nazývat „vzděláváním“ takovou výuku, která odpovídá nebo je založena především na jejich vlastním světonázoru.
  • Výuka v systému veřejného školství vyžaduje předávání poznání (které obsahuje jak fakta, tak i hodnoty) bez indoktrinace. Fakta ovšem nemohou být vyučována nezávisle na hodnotách a sexuální výchova se svými morálními aspekty není výjimkou. Každý přitom vychází z určitého přesvědčení a světonázoru a komunikuje z vlastní perspektivy. Prostředí školy není hodnotově neutrální, ale je prostředím, kde se různé hodnoty setkávají a konfrontují. Představa, že škola bude přinášet pouze „objektivní fakta“ nebo „nejmenší společný jmenovatel“ určitých hodnot je iluzorní a ve skutečnosti nerespektuje pluralitu světonázorů a hodnot, ale často přináší příliš jednostranný model založený na systému autority vybrané skupiny expertů v dané oblasti, čehož je Příručka dobrým příkladem. Respekt a ocenění různých světonázorů (náboženských nebo jiných) je přitom základní pro poznání jako interpretaci faktů.
  • Uznání plurality světonázorů v prostředí školy předpokládá respekt ke světonázorům náboženských i jiných tradičních komunit zastoupených rodiči i žáky i skupinám nenáboženským a nenavazujícím na určité tradice. Pokud učitelé rozumějí a aplikují koncept pluralismu, mohou i ve velmi kontroverzních otázkách postupovat citlivě a přinášet takové modely výuky, které předkládají alternativy a vedou k reflexi i sebereflexi bez snižování a diskriminace.
  • Děti nejsou „tabulka rasa“. Jejich světonázor je ovlivňován rodinou, školou, náboženskou praxí a dalšími faktory. Rolí školy není vnucovat světonázor dospělých (učitelů) dětem, ale vzdělávat s respektem a úctou k hodnotám žáků i jejich rodičů. Spravedlnost, tolerance a nediskriminace jsou předpokladem dobrého zvládnutí rozmanitosti ideových komunit zastoupených ve školském prostředí.

 4. Potřeba respektu k rodičům a manželství

  • Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod deklaruje, že „Při výkonu jakýchkoli funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, bude respektovat právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením.“
  • Mělo by být jasně deklarovaným východiskem, že funkcí školy je pomáhat rodičům v naplňování jejich zákonné povinnosti výchovy a vzdělání dětí. Školy jsou spíše „služebníky“ rodičů než naopak a měly by své plány v oblasti sexuální výchovy konzultovat s rodiči a být jim v této oblasti zodpovědní. Školy by proto měly mít definované mechanismy komunikace s rodiči a to nad rámec schvalování plánů školskými radami.
  • Rodiče by měli být informováni o potenciálně kontroverzních nebo citlivých tématech vyučování a měly by jim být nabídnuty alternativy v případech, kdy obsah výuky neakcentuje dostatečně hodnoty předávané v rodině či jim odporuje nebo jej rodič nepovažuje za vhodný pro daný věk dítěte. Ředitelé škol by měli brát vážně připomínky rodičů k používaným metodám výuky a materiálům.
  • Česká evangelikální aliance ve svém přístupu k sexuální výchově vychází z principu pozitivní hodnoty a důležitosti podpory a povzbuzení mladých lidí k odložení sexuální aktivity a ideálně k zachování plně fyzicky vyjádřeného sexuálního spojení pro trvalý závazný vztah s jednou osobou – tj. pro manželství. Uznáváme, že ne každý v naší společnosti vychází ze stejných předpokladů a respektujeme právo druhých na odlišný názor. Přesto věříme v racionální opodstatnění a pozitivní přínos tohoto přístupu jak pro jednotlivé mladé lidi, tak pro společnost jako celek.
  • Oddělení sexu od manželství vedlo k obrovskému nárůstu předčasných těhotenství, nárůstu umělých přerušení těhotenství i šíření sexuálně přenosných chorob. Zároveň je jednou z příčin růstu rozvodovosti a rozpadu rodiny a všech sociálních i ekonomických dopadů s tím spojených. Jako ČEA proto považujeme za nezbytné, aby jakákoli komunikace o sexuální intimitě byla zasazena do jasného morálního rámce a ukazovala na přínosy uchování sexuální intimity pro manželství.
  • Zatímco současná sexuální výchova se svým výběrem poskytovaných informací orientuje převážně na biologickou stránku sexuality a prevenci zdravotních rizik, která má zajistit tzv. bezpečný sex (počítající automaticky s více sexuálními partnery, předčasnou sexuální aktivitou atd.), jako ČEA věříme, že tuto perspektivu je třeba v mnohem větší míře, než naznačuje Příručka, doplnit nebo korigovat celostním přístupem, který bude zasazovat sexuální intimitu do kontextu lásky, vzájemného závazku a dlouhodobého vztahu, jakkoli je to v současném klimatu sexuálního permisivnosti kontrakulturní. Koncepty věrnosti a závazku jsou bohužel považovány za překonané a bigotní a sexuální zdrženlivost je zesměšňována. I Příručka v 10. kapitole považuje zachování panenství pro manželství za něco středověkého. Tématika manželství jako kontextu sexuální intimity, kromě zmínek o oblastech vzdělávání, je v Příručce zcela na okraji. Pochopení významu věrnosti v manželství má přitom obrovský vliv na předpoklady, s nimiž mladí lidé vztahy začínají, a zda jsou trvalých vztahů a závazků vůbec schopni.
  • Odložení sexuální aktivity (či sexuální abstinence) je v Příručce zmíněno jen velmi okrajově a pouze v kontextu prevence nechtěného těhotenství a antikoncepce. Jako ČEA považujeme chabou reflexi přínosu odložení sexuální aktivity a jeho etického, psychologického, vztahového a emocionálního rozměru za alarmující opomenutí. Samotný důraz na bezpečný sex nemůže naplnit požadavek na výuku k odpovědnému sexuálnímu rozhodování. Odpovědnost je více než zachování zdraví. A co je bezpečné ještě nemusí být dobré. Perspektiva bezpečného sexu musí být doplněna alternativou a motivací k odložení sexuální aktivity jako dosažitelného a žádoucího cíle, o který mohou mladí lidé usilovat a považovat ho za dobrý. Výuka, která opomíjí výchovu k odložení sexuální aktivity, znamená omezení možností volby mladých lidí, která by je mohla ušetřit mnoha nechtěných těhotenství i psychických a emocionálních zranění. 

5. Sexuální výchova a informovaná volba


Česká evangelikální aliance podporuje celostní sexuální výchovu podporující skutečnou a informovanou svobodu volby mladých lidí v oblasti sexuálních rozhodnutí a posilující vědomí jejich jedinečné hodnoty. Zároveň sexuální výchovu, která bude explicitně pojmenovávat morální důsledky sexuálních rozhodnutí.

Mladá lidé jsou v dnešní době konfrontováni s mnoha tlaky a rozporuplnými informacemi a výzvami a potřebují bezpečné prostředí, v němž mohou přemýšlet o vlastních názorech a postojích, rozvíjet svůj hodnotový rámec a získat životní dovednosti, které potřebují ke zdravým rozhodnutím v zásadních otázkách svého života a vztahů. Primárním prostředím této reflexe je rodina a škola jej může doplnit.

K tomu, aby si mladí lidé v otázkách sexuality mohli udělat svůj vlastní vyvážený a zdravý názor, potřebují a zároveň podle ČEA mají právo na to prozkoumat možné alternativy, které se nabízejí. Bez takové příležitosti nemají možnost informované ani svobodné volby.  Sexuální svobodou pak rozumíme stav, kdy má člověk všechny informace i potřebný prostor k tomu, aby mohl udělat to nejsprávnější rozhodnutí, které mohl v oblasti svého sexuálního chování udělat.

Podporujeme proto sexuální výchovu, která bude:

  • vytvářet prostor, kde mladí lidí dostanou informace o možných alternativách sexuálního rozhodování včetně odložení sexuální aktivity do manželství nebo vyššího věku jako pozitivního rozhodnutí,

  • rozvíjet v mladých lidech schopnost čekat a rozumět přínosu a argumentům pro odložení sexuální aktivity,

  • posilovat jejich kapacitu učinit si vlastní názor a svobodně se rozhodovat na základě vlastních hodnot a nikoli pod tlakem svého okolí – médií, vrstevníků, ideologií, společenských stereotypů atd.  tj. posilovat jejich schopnost rezistence vůči manipulaci jak na úrovni konkrétních vztahů tak tlaků okolí,

  • pomáhat mladým lidem nepodlehnout tlaku na nechtěný a nechráněný sex,

  • pomáhat žákům pochopit celou škálu jejich emocí a pocitů a řešit případné konflikty,

  • vést žáky k pochopení jejich vlastních hodnot a přesvědčení v kontextu tlaku společnosti a médií.

  • posilovat vědomí etických aspektů různých forem sexuálního chování, morálních dilemat a dopadů sexuálních rozhodnutí na jejich budoucnost, vnímání vlastní hodnoty i na vztahy s partnerem a širší okruh vtahů – rodinu, přátele, děti atd.

 6. Návrhy a doporučení

 

Jako ČEA proto doporučujeme:

  • Vytvoření takových materiálů pro učitele a školy, které by jako alternativu předkládaly rovněž přístup zasazující sexuální intimitu do kontextu manželství a představovaly odložení sexuální aktivity jako pozitivní volbu a možnost.

  • Zachování flexibility systému, která by i nadále umožňoval školám a učitelům volit takové formy výuky sexuální výchovy, které budou v souladu jak s RVP ZV tak s hodnotami rodičů.

  • Aby Česká školní inspekce v rámci své činnosti kontrolovala i formu, jakou školy komunikují s rodiči v otázkách výuky sexuální výchovy.

  • Aby MŠMT při přípravách dalších koncepčních materiálů v oblasti sexuální výchovy přizvala k dialogu a spolupráci zástupce a odborníky z různých světonázorových a náboženských proudů i církví.

  • Aby byl pro učitele a školy vytvořen materiál shrnující přehled pohledů rozdílných světonázorů, ideových proudů a náboženství na otázky sexuální etiky a chování, který by podpořil větší toleranci a pluralitu ve výuce sexuální výchovy i porozumění hodnotám jednotlivých skupin žáků.

  • Aby stát v oficiálních dokumentech uznal, že není možný hodnotově neutrální přístup k sexuální výchově, protože se vždy dotýká také různých přesvědčení, světonázorů a hodnot.

  • Aby předmět etické výchovy adekvátním způsobem přiměřeným věku žáků rovněž pojednal morální aspekty sexuálního chování.

  • Aby byly vytvářeny takové didaktické pomůcky, které nebudou zasahovat do soukromí a intimity dětí a vystavovat je riziku šikany nebo posměchu (např. odhalením kdo z nich masturboval, sledoval pornografii, atd. – viz kap. 15 Příručky) nebo jim vysvětlovat celou škálu sexuálních praktik (anální sex, felace, cunnilingus atd.) již na úrovni ZŠ (viz stejná kapitola).

 
  • M4
  • Národní týden manželství