S ohledem na výsledek referenda o výstavbě minaretů ve Švýcarsku i veřejnou diskusi o stavbě mešit a islámských kulturních center na území naší republiky a s vědomím porušování náboženské svobody a náboženské diskriminace, které v současné době čelí křesťané v některých muslimských zemích, bychom chtěli vyjádřit následující stanovisko:

Úcta a respekt ke všem lidem     

Jako křesťané vidíme ve všech lidech především své bližní, až na druhém místě stojí náboženská či etnická příslušnost. Ke svým bližním, vyznávajícím islám, proto chováme úctu a respekt. Úcta k druhým a k jejich názorům pochopitelně neznamená relativizaci vlastního přesvědčení, ale je předpokladem vstřícnosti, otevřenosti a dialogu.

Náboženská svoboda

V naší zemi platí zákon o náboženské svobodě. Z tohoto zákona vyplývá i možnost stavby sakrálních budov a veřejného konání bohoslužeb. Jako křesťané uznáváme právo muslimů svobodně vyznávat a praktikovat své náboženství.

Temná minulost

Jsme si vědomi dlouhodobého konfliktu mezi západní kulturou a kulturou islámu s jeho složitými historickými kořeny a komplikovaným vývojem. Jsme si v této souvislosti také vědomi i temných stránek církevních dějin a litujeme všeho zneužívání křesťanství, kdy v jeho jménu či se souhlasem církevní hierarchie bylo pácháno množství zla, ať šlo o násilnou christianizaci, křížové výpravy, inkvizici nebo expanzivní kolonizaci zemí Třetího světa. Jsme si vědomi této historické viny i velké a pochopitelné diskreditace křesťanstva v očích mnoha muslimů.

 Zároveň nechceme popírat skutečnost, že evropská civilizace byla vystavena expanzivní politice muslimských panovníků a že i na evropské straně často přetrvává pocit strachu. K tomu v současné době přistupuje znepokojení nad projevy islámského extremismu. Jsme si vědomi toho, že v rámci islámu existuje mnoho proudů a hnutí a že islámský extremismus nelze paušálně vztahovat na všechny praktikující muslimy.

Vztah náboženství a politiky v Evropě

Křesťanská Evropa má za sebou období svatých expanzivních válek ve jménu křesťanství, období náboženské (teokratické) totality, útlaku či likvidace náboženských menšin. Křesťanská Evropa učinila bolestnou zkušenost, že užívání násilí a politické moci v zájmu náboženství vždycky vede k útlaku a bezpráví. Jsme proto vděčni za současnou demokracii zaručující náboženskou svobodu.

Vztah náboženství a politiky v islámu

Země islámu prošly velmi odlišným historickým vývojem. Vztah politiky a náboženství zde má jiný charakter, ale jsme si vědomi toho, že také v muslimských zemích dnes existuje vážný vnitřní zápas o jeho budoucí podobu. Učení zakladatele islámu Mohameda bylo od počátku úzce svázáno s uspořádáním společnosti. Mohamed nebyl jen zvěstovatel nové víry, byl také státník a zákonodárce. Evropské koncepce jako je odluka církve od státu, rozdělení trůnu a oltáře, demarkační čára mezi náboženstvím a politikou nelze v zemích islámu jednoduše aplikovat. Islám poskytuje celistvý soubor norem pro soukromý i veřejný život. Islámským ideálem tedy není demokracie, ale spíše teokracie (resp. vláda Alláhova zákona zvaného šarí‘a). Podle islámu náboženství nejen může, ale má být prosazováno mocenskými prostředky, což se v současnosti negativně projevuje např. politickým tlakem islamistů v některých muslimských zemích na plošné zavedení a aplikaci islámského práva šarí‘y i na nemuslimské komunity a porušování jejich náboženské svobody a základních lidských práv. Legislativa založená na právu šarí‘a není, pokud nedojde k její radikální reinterpretaci, slučitelná s demokracií západního typu a s náboženskou svobodou, jak je chápána v Evropě a není slučitelná s naším ústavním a právním pořádkem.

Možnosti konfliktu

Toto naprosto rozdílné chápání vztahu náboženství a politiky považujeme za pravděpodobný zdroj dalších problémů a nedorozumění v budoucnosti. Prognostické odhady založené na pokračující imigraci a stoupající populační křivce muslimských komunit na Západě hovoří o možnosti postupné islamizace Evropy. Tyto trendy před nás staví otázku, jaký bude osud evropské demokracie vzhledem k tomu, jak velkým obtížím již dnes demokratické společnosti EU čelí při integraci muslimských menšin, které se doposud, díky svým tradicím a přetrvávajícím vazbám na země svého národnostního či etnického původu, jen nesnadno hodnotově přizpůsobují základním principům demokratických společností. Tyto otázky nepovažujeme za čistě teoretické a vnímáme jejich naléhavost.

Princip reciprocity

Domníváme se nicméně, že podobné prognózy by neměly vést k náboženské či společenské diskriminaci muslimů v Evropě. Zároveň se ale domníváme, že bychom měli trvat na principu reciprocity: tedy žádat stejnou míru náboženské svobody, včetně svobody získávat konvertity, jaké se těší muslimové žijící v Evropě, pro křesťany žijící v zemích s muslimskou většinou. Uznání legitimity principu reciprocity považujeme za předpoklad pro jakékoliv jednání o stavbě mešit a kulturních center islámu na území naší republiky. Jednostranné odkazování na lidská práva se nám jeví jako morálně problematické. Princip reciprocity tedy považujeme za nezbytnou výchozí platformu pro soužití, dialog a spolupráci mezi křesťany a muslimy. K takovému dialogu a k takové spolupráci chceme zvát a chceme se na nich aktivně podílet.

V Praze dne 2.prosince 2009