Proč zakládat sbory?

/ 02.11.2012
Proč zakládat sbory?

 

Proč zakládat sbory

Ke stažení:

 

 PROČ ZAKLÁDAT SBORY

Dr. Timothy Keller

 


Jedinou možností, jak zaručit růst počtu věřících, je usilovně a vytrvale zakládat nové sbory; zároveň jde o jeden z nejlepších způsobů, jak neustále obnovovat celé tělo Kristovo.


Usilovné, neustálé zakládání nových sborů je jedinou stěžejní strategií 1) pro početní růst těla Kristova ve městě a 2) pro celkovou neustálou obnovu a obrodu stávajících sborů v daném městě. Nic jiného - tedy ani masové evangelizace a evangelizační programy, mezidenominační aktivity a paracírkevní organizace, rostoucí megacírkve, církevní a sborové poradenství, ani proces obnovy církve - nebude mít takový konzistentní pozitivní dopad jako dynamické, rozsáhlé zakládání dalších sborů. Toto vyjádření může vzbuzovat údiv, nikoli však u těch, kteří se zabývali nějakými studiemi v této oblasti.

Když dojde na diskuzi o zakládání nových sborů, často slyšíme následující reakce:

  1. „Už přece máme dostatek sborů a modliteben, kde je mnoho místa pro všechny nové lidi, kteří přišli do této oblasti. Nejdříve ať se tedy zaplní tyto prostory a teprve pak se pustíme do něčeho nového.“
  2. „Každý sbor v této komunitě byl kdysi větší než nyní. Na bohoslužby chodí stále méně lidí. Nový sbor jen odebere lidi sborům, které se už i tak trápí, takže to nakonec všechny jen oslabí.“
  3. „Nejdříve je třeba pomoci sborům, které se potýkají s těžkostmi. Nový sbor nijak nepomůže těm, které se sotva drží nad vodou. Potřebujeme lepší sbory, nikoli jejich větší počet.“
  4. „Nové sbory fungují jen tam, kde dochází k růstu počtu obyvatel. V našem městě se léta počet obyvatel nijak nemění.“

Mnozí lidé říkají, že takové výroky vycházejí z prostého ‚zdravého rozumu‘, jsou však založeny na mylných předpokladech. Mylnost takového smýšlení vyjde najevo, když si položíme otázku: „Proč je zakládání nových sborů tak důležité?“ Zakládání nových sborů je důležité z níže uvedených důvodů:

A) Chceme se držet našeho biblického nařízení

1. Ježíš nás volá k tomu, abychom zakládali sbory

V podstatě všechny velké výzvy k evangelizaci v Novém zákoně jsou v zásadě výzvami k zakládání sborů, nikoli výzvami k tomu, aby se věřící jen prostě dělili o svou víru. ‚Velké poslání‘ (Mt 28,18-20) není jen výzvou ‚činit učedníky‘, ale je výzvou lidi ‚křtít‘. Ve Skutcích i v dalších částech Nového zákona je věřící člověk křtem začleněn do určité komunity věřících, kde je každý volán k určité odpovědnosti a kde jsou stanovovány určité hranice (srov. Sk 2,41-47). Jediným způsobem, jak ve městě skutečně zvyšovat počet křesťanů, je zvyšovat počet sborů.

Proč? Tradiční evangelizace se často zaměřuje na to, aby se člověk ‚rozhodl‘ pro Krista. Ze zkušenosti ale vidíme, že mnohá taková ‚rozhodnutí‘ se časem vytratí, takže u dotyčných jednotlivců nakonec nedojde k žádné změně v životě. Proč? V případě mnoha rozhodnutí se totiž ve skutečnosti nejedná o obrácení, ale často je to pouze začátek na cestě hledání Boha. (U jiných rozhodnutí se zcela jistě jedná o ‚znovuzrození‘, což je ovšem u každého jednotlivce individuální.) K živé, spásné víře nakonec dojde jedině člověk, který je ‚evangelizován‘ v kontextu určité komunity, kde pokračuje v uctívání a kde je mu k dispozici pastýřská péče. Proto přední misiolog C. Peter Wagner říká: „Zakládání nových sborů je nejúčinnější známou evangelizační metodou.“1

2. Celou Pavlovou strategií bylo zakládat sbory ve městech

Největší misionář v celých dějinách měl poměrně jednoduchou strategii sestávající ze dvou částí. Za prvé, šel vždy do největšího města v dané oblasti (srov. Sk 16,9.12). Za druhé, v každém městě založil sbor (srov. Tt 1,5: "ustanovil v jednotlivých městech starší"). Jakmile to Pavel udělal, mohl říci, že v dané oblasti „dovršil zvěstování evangelia Kristova“ a že už pro něj‚není žádné volné pole v těchto končinách‘ (srov. Ř 15,19.23 ČSPČEP). Znamená to, že Pavel vycházel ze dvou zásadních předpokladů: a) co nejtrvalejší vliv lze v dané zemi nejlépe získat prostřednictvím nejdůležitějších měst v takové oblasti; b) co nejtrvalejší vliv lze ve městě získat tehdy, když se zde založí sbor. Jakmile toho Pavel v daném městě dosáhl, posunul se dále. Věděl, že to další, k čemu má dojít, již prostě bude následovat.

Námitka

Někteří na to však namítnou: ‚Tak to ale bylo na začátku. Nyní je zde (přinejmenším v naší zemi či oblasti) plno sborů. Proč má tedy být zakládání sborů nyní důležité?‘ Sbory zakládáme také z následujícího důvodu:

B) Chceme postupovat podle našeho velkého poslání

Uvažujme o následujících skutečnostech:

1. Nové sbory nejlépe oslovují novou generaci, nové obyvatele a nové skupiny lidí

  1. Mladí dospělí lidé se vždy ve větším počtu nacházejí právě v nových sborech. Zavedené sbory již totiž mají určitou tradici (například určitou dobu pro bohoslužby, jejich délku, určitý emoční náboj, náměty kázání, styl vedení, atmosféru a tisíce dalších drobných jednotlivostí), která vychází z toho, jak skutečnosti vnímají zavedení vedoucí ze starší generace, kteří mají vliv a prostředky, aby ovládali život v daném sboru. To mladou generaci neoslovuje.
  2. Noví obyvatelé jsou téměř vždy lépe získáváni novými sbory. V zavedeném sboru může člověk potřebovat až deset let, než má možnost nějak se podílet na vedení sboru a mít nějaký vliv. Ale v novém sboru mají noví členové prakticky stejný vliv jako ti, kteří v takové oblasti bydlí již dlouho.
  3. Nové společensko-kulturní skupiny bude v dané komunitě vždy lépe oslovovat nový sbor. Jestliže se v dané oblasti například objeví noví lidé, kteří pracují v administrativě, zatímco starousedlíci pracovali většinou v zemědělství, bude nový sbor velmi pravděpodobně mnohem více vycházet vstříc potřebám těchto nových obyvatel, zatímco zavedený sbor se bude i nadále orientovat na původní společenskou skupinu. A nové etnické skupiny bude v dané komunitě opět lépe oslovovat nový sbor, který bude záměrně od počátku otevřený vůči novým etnickým skupinám. Jestliže bude v určité původně české oblasti žít třetina obyvatel z Ukrajiny, nový, záměrně dvoujazyčný (či multietnický) sbor pro takové nově příchozí spíše vytvoří vhodné ‚kulturní prostředí‘ než nějaký tradiční sbor.
  4. A konečně je důležité uvést, že nové skupiny imigrantů lze téměř vždy získat pouze sborem, který lidem slouží v příslušném jazyce. Budeme-li čekat, než se taková nová skupina plně začlení do místní české kultury natolik, aby takoví lidé přišli do našeho tradičního sboru, budeme čekat celé roky, jestliže se nebudeme snažit je nějak oslovit. [Poznámka: Pro novou skupinu lze často založit nový sbor v rámci určitého stávajícího sboru. Může se jednat třeba o další nedělení bohoslužbu, která se bude konat v jinou dobu, nebo se může jednat o určitou síť domácích sborů či skupin, které budou napojeny na nějaký větší stávající sbor. Z technického hlediska se tedy nutně nemusí jednat o nový, nezávislý sbor, přičemž však takové uspořádání bude sloužit témuž účelu.]

Stručně řečeno, nové sbory dávají různé možnosti novým lidem a lidem z nových etnických skupin mnohem rychleji a lehčeji než tradiční sbory. Dotyční lidé budou takto oslovováni a získáváni mnohem lépe než prostřednictvím tradičních sborů. Z toho pochopitelně vyplývá, že zakládání nových sborů se netýká jen ‚okrajových oblastí‘ nebo ‚pohanských zemí‘, kde by mělo vícezakořenit křesťanství. Křesťanské země budou muset pokračovat v usilovném zakládání nových sborů prostě proto, aby zůstaly křesťanské!

2. Nové sbory jednoznačně nejlépe oslovují lidi, kteří by jinak do církve nepřišli

Desítky denominačních studií potvrzují, že průměrný nový sbor získává většinu ze svých členů (60-80 %) z řad lidí, kteří předtím na žádné bohoslužby nechodili, zatímco sbory existující 10-15 let získávají 80-90 % svých nových členů tak, že se do takového sboru lidé přesunou z jiného sboru.2. To znamená, že průměrný nový sbor přivede do těla Kristova 6-8krát více lidí než tradiční sbor téže velikosti.

Zavedené sbory sice poskytují mnohé věci, které nové sbory často poskytovat nemohou, ale tradiční sbory se všeobecně nikdy nebudou moci novým sborům vyrovnat, pokud jde o účinnost, jak získávat lidi pro Boží království. Proč by tomu tak mělo být? Jak členská základna tradičního sboru postupně stárne, vytvářejí se zde velmi silné vnitřní tlaky, které vedou k tomu, že většina energie a zdrojů je vynakládána s ohledem na potřeby oficiálních členů a nikoli s ohledem na potřeby lidí vně. Je to přirozený vývoj, který je do značné míry i žádoucí. Starší sbory mají proto určitou stabilitu a neměnnost, kterou mnozí lidé potřebují, a proto se jim zde daří. To ale neznamená, že zavedené sbory nemohou získávat nové lidi. Mnohé nevěřící totiž osloví pouze sbory, které mají v dané komunitě hluboké kořeny a poskytují výhodu stability a určité vážnosti.

Nové sbory jsou však všeobecně nuceny zaměřovat se na potřeby lidí, kteří nejsou členy církve, už jen aby se nějak posunuly kupředu. Vždyť mnozí vedoucí nového sboru ještě sami nedávno patřili k lidem, kteří do žádného sboru nechodili, a proto je takový sbor mnohem citlivější vůči potřebám nevěřících. V prvních dvou letech našeho křesťanského života také máme mnohem bližší, osobní vztahy s těmi, kteří nejsou křesťany, což se později mění. Proto sbor plný lidí, kteří předtím do žádného sboru nechodili, bude mít schopnost zvát a přitahovat do života a událostí v rámci církve více nevěřících, než jak se to děje v tradičním, zavedeném sboru.

Co to znamená z praktického hlediska? Chceme-li s evangeliem oslovit naše město - měli bychom se spíše snažit nějak oživit starší sbory, aby byly více zaměřené na evangelizaci, anebo bychom měli raději zakládat mnoho nových sborů? Taková otázka ale vychází z nesprávného předpokladu, že správná je jen jedna z těchto možností. Je přece třeba dělat obojí! Z toho, co jsme si až dosud ukázali, však vyplývá, že navzdory občasným výjimkám existuje jen jediný způsob, jak do těla Kristova ve velkém měřítku trvale přivádět mnoho nových křesťanů - a to prostřednictvím zakládání nových sborů.

Představme si tři stejně velká města - A, B a C. V každém z nich je 100 sborů a v každé takovém sboru je 100 osob. Ve městě A jsou všechny sbory přes 15 let staré, takže celkový počet aktivních účastníků bohoslužeb se v tomto městě bude zmenšovat, i když třeba čtyři až pět těchto sborů bude velmi aktivních, takže se v nich počet přítomných zdvojnásobí. Ve městě B je 5 sborů mladších než 15 let; tyto sbory spolu s několika dalšími staršími sbory získávají nové lidi pro Krista, čímž se ale pouze vyrovnává běžný úbytek počtu členů ve starších sborech. Celkový počet aktivních účastníků bohoslužeb zůstane tedy v tomto městě stejný. Ve městě C je 30 sborů mladších než 15 let. Celkový počet aktivních účastníků bohoslužeb pak v tomto městě vzroste během jedné generace o 50 %.Viz3

Námitka

Někteří na to však namítnou: „Co pak ale všechny ty stávající sbory, které potřebují pomoc? Připadá mi, že je přehlížíte.“ Nikoli. Sbory zakládáme totiž také z dalšího následujícího důvodu:

C) Chceme neustále obnovovat celé tělo Kristovo

Je velkou chybou myslet si, že si musíme zvolit buď zakládání nových sborů, nebo obnovu sborů stávajících. Může to sice znít zvláštně, ale zakládání nových sborů ve městě je jedním z naprosto nejlepších způsobů, jak revitalizovat řadu starších sborů v okolí a jak obnovovat celé tělo Kristovo. Proč?

1. Nové sbory přinášejí do celého těla Kristova nové podněty

Mnozí silně vzdorují myšlence, že je třeba zakládat nové sbory, aby mohly být neustále oslovovány ‚nové‘ skupiny, generace a obyvatelé. Mnohé sbory trvají na tom, že veškeré dostupné zdroje by se měly používat na různé způsoby pomoci sborům stávajícím. Kromě zakládání nových sborů však neexistuje žádný lepší způsob, jak učit starší sbory novým postupům a metodám k oslovování nových lidí a skupin. Právě nové sbory budou mít svobodu v používání nových způsobů a stanou se ve městě pro celé tělo Kristovo jakýmsi oddělením ‚výzkumu a vývoje‘. Starší sbory často vyjadřovaly rozpaky ohledně určitého přístupu, anebo dokonce měly naprostou jistotu, že ‚zde to fungovat nemůže‘. Jakmile však nový sbor ve městě dosáhne s nějakou novou metodou značného úspěchu, další sbory si toho posléze povšimnou a získají odvahu danou metodu také uplatnit či alespoň vyzkoušet.

2. Právě v nových sborech se mohou nejlepším způsobem projevit tvůrčí, silné vedoucí osobnosti, které budou sloužit tělu Kristovu

Vedení tradičních, starších sborů klade důraz na tradici, služební úřady, postupy a příbuzenské svazky. Nové sbory naproti tomu přitahují vysoké procento podnikavých lidí, kteří si cení tvořivosti, rizika, inovace a orientace na budoucnost. Mnozí z těchto mužů a žen by nikdy nebyli přitahováni ani vedeni k nějaké výrazné službě nebýt takových nových sborů. Starší sbory totiž často nechtějí využívat v žádné službě řadu lidí, kteří mají značné dovednosti v oblasti vedení, ale kteří prostě nemohou pracovat v tradičnějším uspořádání. Do nových sborů ve městě jsou proto přitahováni a jsou zde využíváni mnozí lidé, jejichž dary by jinak v díle těla Kristova zůstaly nevyužity. Prospěch z těchto nových vedoucích osobností nakonec plyne celému tělu Kristovu v daném městě.

3. Nové sbory jsou pro zavedené církve výzvou k sebezkoumání

„Úspěch“ nových sborů je často pro starší sbory výzvou k výraznému sebehodnocení. Starší sbory totiž někdy konečně definují svou vlastní vizi, zaměření a identitu až ve srovnání s nějakým novým sborem. Růst nového sboru často dává starším sborům naději, že ‚je to možné‘, a dokonce je může vést k pokoře a pokání za poraženecké a pesimistické postoje. Nové sbory mohou někdy ve spolupráci se staršími sbory zorganizovat určitou misii či nějaký druh služby, který by ani jeden z těchto sborů sám o sobě rozběhnout nemohl.

4. Nový sbor může přivádět nové věřící do celé komunity

Nový sbor často produkuje mnoho konvertitů, kteří z řady různých důvodů nakonec skončí ve starších sborech. Někdy je to v takovém novém sboru zaměřeném na nově příchozí velmi vzrušující, ale vedení takového sboru může být značně nestabilní nebo nezralé. Někteří noví věřící nevydrží časté překotné změny v novém sboru a raději se přesunou do nějakého stávajícího sboru. Někdy nový sbor získá určitého člověka pro Krista, ale nový konvertita rychle zjistí, že do společensko-ekonomického prostředí takového nového sboru nedokáže jaksi ‚zapadnout‘, takže bude přitahován k nějakému zavedenému sboru, kde mu zvyky a kultura budou připadat více povědomé. Nové sbory ve městě tedy přivádějí nové lidi do církve nejen pro sebe, ale i pro již zavedené sbory.

Stručně řečeno, usilovné zakládání nových sborů je jedním z nejlepších způsobů, jak obnovovat stávající sbory ve městě. Jedná se zároveň o nejlepší způsob, jak v daném městě docílit růstu celého těla Kristova. Je ještě jeden důvod, proč je pro stávající sbory v dané oblasti dobré iniciovat, anebo alespoň podporovat zakládání nových sborů.

D) Učíme se mentalitě Božího království

Zakládání nových sborů pomáhá stávající církvi nejvíce tehdy, když se o ‚zrod‘ nového sboru dobrovolně zasazuje nějaký ‚mateřský‘ sbor. Inspirující nadšení, noví vedoucí, nové formy služby, další členové i další finanční prostředky - to vše se v různých ohledech pozitivně projeví i v mateřském sboru, což vede k jeho posílení a obnově. Někdy sice musíme s bolestí pozorovat, když staří přátelé a vedoucí odcházejí s cílem založit nový sbor, ale mateřský sbor tak obvykle zažívá vzedmutí pocitu sebeúcty a příliv nových nadšených vedoucích a členů.

Díky novému sboru v dané komunitě jsou zavedené sbory obvykle postaveny před zásadní otázku - otázku, jak skutečně prosazují a uplatňují ‚mentalitu Božího království‘. Jak jsme viděli, nové sbory mají většinu svých nových členů (až 80 %) z řad lidí, kteří předtím do církve nechodili, ale pochopitelně budou přitahovat i některé věřící ze stávajících sborů. To je nevyhnutelné. V takové chvíli jsou stávající sbory v podstatě postaveny před otázku: „Budeme se radovat z těchto nových 80 % členů - z těch nových věřících, kteří byli získáni pro Boží království prostřednictvím tohoto nového sboru - anebo budeme lamentovat nad tím, že jsme kvůli tomu přišli o tři rodiny?“ Jinými slovy, náš postoj k rozvoji takového nového sboru je určitou zkouškou, zda jsme ve své mysli zaměřeni jen na svou vlastní půdu, na svou instituci, anebo zda nám jde o celkový stav a růst Božího království ve městě.

Sbor, který si více dělá starosti se svými vlastními malými ztrátami, než aby se radoval z velkého zisku na straně Božího království, tím jen dává najevo, jak úzké zájmy vlastně má. Jak jsme však již viděli, starší sbory mají velký prospěch ze zakládání nových sborů, i když to třeba z počátku nemusí být zcela patrné.

Shrnutí

Když se nyní stručně vrátíme k námitkám vůči zakládání nových sborů, jak byly uvedeny v úvodu, jistě již vidíme, že tyto výroky vlastně vyplývají z nesprávných předpokladů.

Výrok A vychází z mylného předpokladu, že starší sbory mohou oslovit nově příchozí stejně dobře jako nové sbory. Ale máme-li oslovit nové generace a skupiny lidí , budou k tomu třeba jak obnovené starší sbory, tak i mnoho nových sborů.

Výrok B vychází z mylného předpokladu, že nové sbory budou oslovovat pouze stávající činné účastníky bohoslužeb. Ale nové sbory dokáží mnohem lépe oslovit lidi, kteří do církve zatím nechodí, a proto jsou nové sbory jedinou možností, jak zvětšit počet věřících, kteří budou do církve chodit.

Výrok C vychází z mylného předpokladu, že zakládání nových sborů starší sbory jen oslabí a zbaví je odvahy. Může se to sice stát, ale z řady důvodů jsou nové církve jedním z nejlepších způsobů, jak revitalizovat starší sbory.

Výrok D vychází z mylného předpokladu, že nové sbory fungují jen tam, kde dochází k růstu počtu obyvatel. Ale nové sbory účinně získávají lidi všude, kde se mění složení populace. Pokud do určité oblasti přicházejí místo někdejších usedlíků noví lidé nebo celé nové skupiny - jsou zde zapotřebí nové sbory, třebaže celkový počet obyvatel se v takové lokalitě nijak zásadně nezmění.

Zakládání nových sborů je jediným způsobem, jak zajistit nárůst počtu věřících ve městě. Zároveň se jedná o jeden z nejlepších způsobů, jak revitalizovat celé tělo Kristovo. Tento výrok lze dobře doložit - biblicky, sociologicky i historicky. Nakonec ale můžeme vůči všem těmto dokladům zůstat slepí jen proto, že nám prostě chybí mentalita Božího království. Na to je tedy třeba si dát pozor.

Dodatek - poučení z historie

Je-li to vše pravda, mělo by být k těmto zásadám k dispozici v dějinách církve mnoho dokladů. A skutečně tomu tak je.

Například v roce 1820 byl v USA jeden sbor na 875 obyvatel. Ale mezi roky 1860-1906 americké protestantské církve usilovně zakládaly nové sbory, takže na začátku první světové války zde byl jeden sbor na 430 osob. V roce 1906 měla třetina všech sborů v USA za sebou jen 25letou historii.dtto,4 V důsledku toho nadále rostl počet americké populace, která se podílela na životě církve. Například v roce 1776 patřilo k ‚náboženským přívržencům‘ 17 % americké populace; v roce 1916 se jednalo již o 53 %.5

Po první světové válce však zakládání nových sborů z řady důvodů prudce pokleslo, a to především v hlavních protestantských církvích. Jedním z hlavních důvodů byla problematika ‚území‘. Jakmile byly prakticky v každém městě a městečku v USA nějaké sbory a kostely, začaly stávající sbory projevovat silný odpor vůči tomu, aby se na ‚jejich území‘ zakládaly nové sbory. Jak jsme již viděli výše, nové sbory jsou obvykle velmi účinné v tom, jak oslovují nové lidi a jak prvních několik desítek let zažívají růst. Ale velká většina amerických sborů dosáhne svého početního vrcholu během prvních dvou či tří desetiletí své existence a pak na této hladině zůstává, anebo se postupně zmenšuje.6 Důvodem jsou faktory uvedené výše. Starší sbory se nedokáží dobře přizpůsobit novým lidem či skupinám a novým sborům. Starší sbory se také bojí jakési konkurence ze strany nových sborů. Právě hlavní tradiční sbory s centralizovanou správou byly největší překážkou rozvoje nových sborů ve svých městech. V důsledku toho se v posledních 20--30 letech tradiční církve výrazně početně zmenšily.7

Jak se tedy můžeme poučit z historie? Návštěvnost církví a jejich podpora v USA je celkově na sestupu. Nelze to zvrátit žádným jiným způsobem, než jak církev rostla původně. Musíme zakládat nové sbory tak, aby opět rostl počet sborů na 1000 obyvatel, a ne aby se početně snižoval, jak to je vidět od první světové války.


Poznámky

  1. C. Peter Wagner, Strategies for Growth (Glendale: Regal, 1987), s. 168.

  2. Lyle Schaller, citován v díle autorů D. McGavrana a G. Huntera, Church Growth: Strategies that Work (Nashville: Abingdon, 1980), s. 100; viz C. Kirk Hadaway, New Churches and Church Growth in the Southern Baptist Convention (Nashville: Broadman, 1987)

  3. Lyle Schaller, 44 Questions for Church Planters (Nashville: Abingdon, 1991), s. 12. Schaller zde píše o ‚Pravidlu číslo 1‘. Každý rok musí jakékoli sdružení, svazek či asociace církví založit nové sbory v objemu 1 % jejich stávajícího celkového počtu členů - jinak bude jejich celkový stav ubývat. Takovým postupem se však stávající početní stav pouze udrží. Pokud chce příslušné sdružení sborů růst o 50 %, je třeba každý rok zakládat nové sbory v objemu 2-3 % stávajícího celkového počtu členů v daném sdružení sborů.

  4. dtto, s. 14-26.

  5. Roger Finke a Rodney Stark, The Churching of America 1776-1990 (New Brunswick: Rutgers, 1992) s. 16.

  6. Schaller, 44 Questions, s. 23.

  7. Schaller ukazuje, že jednou z primárních příčin úpadku hlavních protestantských církvi je nedostatek zakládání nových sborů (dtto s. 14-26). Finke a Stark ukazují, jak naproti tomu početně vzrostly nezávislé církve, jako například baptisté, kteří mohou bez překážek zakládat nové sbory (Churching, s. 248).


O publikaci

Název: Proč zakládat nové sbory.

Původně: Why Plant Churches, ©2002 Timothy Keller, ©2009 Redeemer City to City. Uveřejněno s laskavým svolením.

Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 - Bible, překlad 21. století, ČEP - Český ekumenický překlad, KB - Kralická bible.

Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Sazba PDF byla provedena typografickým systémem CONTEXT. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.

Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.

Ve spolupráci s Českou evangelikální aliancí (www.ea.cz) připravila www.BiblickaKnihovna.cz, ©2012.

Související články

Nenalezeny žádné záznamy.

 
  • M4
  • Národní týden manželství